Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Běžcova euforie aneb Nejdelších 21 097,5 metru v mém životě

Mimo "mainstreamový" blogerský proud pro ty, kdo mi rozumí - v duchu Zátopkových slov: Pták létá, ryba plave a člověk běhá. Ale já jsem měla pocit, že taky létám. Uběhla jsem totiž půlmaraton - i když "jen" v tréninku sama se sebou a ne v pětitisícovém davu.

V pátek ráno před dvěma týdny jsem se probudila do mrazivého zasněženého rána. Teploměr ukazoval čtyři stupně pod nulou, na chodníku ležel nový bílý poprašek. Nechtělo se mi, nechtělo... ale březnový Hervis 1/2Maraton se blíží a mně už delší dobu vrtalo hlavou, jestli má vůbec cenu jít se tam ztrapňovat.

A protože v pátek jsem nikam nespěchala, vyrážela jsem s rozhodnutím "běžet, dokud to půjde".

Sotva jsem se vymotala z ulic tranzitní Uhříněvsi a zabočila se na úzkou asfaltku v polích, dostala jsem se do té správné nálady. Na sporttesteru jsem si hlídala pravidelné a rozumné tempo a užívala si každý krok. Na pátečním dopoledni je totiž krásné, že s trochou štěstí můžete strávit dvě hodiny v lesích nedaleko civilizace, a přesto nikoho nepotkáte.

Malá krize přišla na šestém kilometru, kdy mě čekal nenáviděný kopec za koňskými ohradami v Netlukách. Ještě že pak je to dobrý kilometr z mírného kopce až k jelení oboře.

Na devátém kilometru jsem se taky zrovna neradovala, to jsem totiž obíhala dokola malý rybník u Dubče, kde se pod popraškem sněhu proradně ukrývala hluboká bahenní vrstva. Jakmile jsem však zdolala táhlé mírné stoupání od rybníka a dostala se na pevnou cestu, chytilo se mě to správné bojovné nadšení.

Pak na testeru naskočilo 12 kilometrů. Už jsem za půlkou a je mi dobře, že bych to zkusila? Odvážná myšlenka mi v hlavě blikala stále neodbytněji s každým dalším krokem. Dosud jsem uběhla v kuse nejvíce 14 kilometrů, a to v teploučkém létě. Bylo moudré pokoušet se o ještě o třetinu delší trať ve sněhu a mrazu?

Doběhla jsem celý okruh zpět do Uhříněvsi a na testeru zářilo přes 13 kilometrů. Uběhnout už "jen" osm se mi v tu chvíli zdálo jako nic. Vyrazila jsem tedy znovu na už jednou proběhnutou silničku. Ve sněhu jsem našla jen své vlastní stopy. Ty navíc začínaly mizet pod vločkami, které se sypaly z nebe.

Dostala jsem se do běžecké euforie, nohy běžely automaticky, dýchalo se mi skvěle, nebyla mi ani zima, ani vedro, užívala jsem si každý metr. Je to sranda, to uběhnu jako nic, nadýmala jsem se pyšně.

Osmnáctý kilometr mi dal za vyučenou. Oběh u bahnitého rybníka s tunovým závažím bahna na každé noze jako by ze mě vysál veškerou energii. Věděla jsem, že teď už "to prostě musím dát", ale vědomí těch posledních tří kilometrů mou vůli podrobovalo pořádné zatěžkávací zkoušce.

Nohy náhle jako z olova, ruce jakbysmet, pálení na plicích, kámen v žaludku, do toho dlouhé stoupání na klouzající zledovatělé lesní cestě...

Zakázala jsem si podívat se na tester, jen jsem prostě běžela. No, spíš už tak klopýtala. Před očima jsem viděla láhev vychlazené orosené coly. V životě jsem se na nic tak netěšila jako na to, až doma otevřu lednici a tu láhev tam uvidím.

Posledních pár set metrů už jsem si nahlas pohekávala, abych si dodala kuráže.

21 kilometrů za mnou! Zbývalo posledních 97 a půl metru! Vyhecovala jsem se k závěrečnému zrychlení, zápěstí levé ruky jsem si držela deset centimetrů od obličeje. Ani o metr víc, to by už moje tělo asi nepřežilo.

Stop! Já jsem to dokázala! Na displeji svítil výsledný čas: 1 hodina, 56 minut, 48 vteřin. Jestli je to hodně, nebo málo, mi v tu chvíli bylo jedno. Já jsem prostě uběhla půlmaraton.

A já se vás ptám: Kdo z vás to má? :-)

Kdepak, nevytahuju se. Jsem prostě šťastná. A těším se na 28. března, kdy se zapojím to toho pětitisícového davu podobných šílenců, jako jsem já, a budu vědět, že na to mám.

A že vlastně stačí uběhnout už jen jednou tolik a bude to maraton... taková výzva se neodmítá.

P. S. Jen doufám, že ten sporttester měří opravdu přesně!

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Kateřina Kozmová | pátek 27.2.2009 10:00 | karma článku: 20,76 | přečteno: 2349x
  • Další články autora

Kateřina Kozmová

Záhada posledních tří kilogramů aneb Co v těhotenství sníš, po porodu jako když najdeš

Záchvat sebereflexe mě obvykle popadá ve třech případech: Když po delší době vidím kamarádku, která vypadá zkrátka úžasně. Když je mistrovství světa v atletice. A když se vidím na aktuální fotce. To vše se teď stalo.

18.8.2017 v 16:02 | Karma: 12,27 | Přečteno: 360x | Diskuse| Osobní

Kateřina Kozmová

Já bych všechny ty fejsbůky zakázala!

Dlouho jsem si říkala, že nebudu kálet do vlastního hnízda. Ale tohle téma ve mně bublá tak dlouho, že nakonec muselo ven. Protože matky na mateřské a facebook, to je stejně nerozlučná dvojice jako Pat a Mat.

22.6.2017 v 22:13 | Karma: 26,76 | Přečteno: 3013x | Diskuse| Osobní

Kateřina Kozmová

Žena a parkování

Od přírody jsem spíše pesimista, který chce být příjemně překvapován. A proto mi nevadí, že jsem občas za blbce.

12.1.2012 v 9:03 | Karma: 16,90 | Přečteno: 1893x | Diskuse| Společnost

Kateřina Kozmová

Dostihy nejsou týrání koní!

Jako každý rok se v naší republice v říjnu nečekaně objeví mnoho milovníků koní a zkušených odborníků na dostihovou problematiku. Stačí k tomu jediný závod – Velká pardubická steeplechase. Vždycky si říkám, kde tito lidé během celé dostihové sezóny byli?

10.10.2011 v 11:35 | Karma: 41,28 | Přečteno: 8132x | Diskuse| Osobní

Kateřina Kozmová

Kurz sebeobrany odhalí krutou realitu

Mám za sebou kurz sebeobrany pro ženy. Kromě toho, že jej vede má kamarádka, která mě k účasti dlouho ponoukala, mě k tomu přiměl především nepříjemný zážitek z doby nedávné. Cestou domů od tramvaje mě v ulici, kde bydlím, zastavil cizí chlap s dotazem „Co máš v tý kabelce?“. Že to nebyla konverzační otázka, je asi jasné. Nezjistil to jen díky tomu, že se v danou chvíli otevřely dveře domu, před kterým mi zastoupil cestu. Chlap pak zcela pokojně pokračoval v chůzi jakoby nic, a já jsem si teprve doma uvědomila, co se vlastně stalo, a že jsem neudělala vůbec nic. Jen jsem tam stála a civěla.

1.6.2011 v 14:40 | Karma: 46,97 | Přečteno: 30492x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando

17. května 2024  11:41

Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...

Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí

17. května 2024  11:12

Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...

Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili

17. května 2024  9:50,  aktualizováno  11:11

Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...

Opilý muž si ohříval jídlo a usnul. Policisté se do bytu dostali beranidlem

17. května 2024  11:06

Dramatickou službu měli dva ostravští policisté. Beranidlem se museli dostat do bytu v obvodu...

  • Počet článků 35
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5675x
TO FINISH FIRST, FIRST YOU HAVE TO FINISH. Věčná pesimistka s občasnými záblesky naděje na konverzi k optimismu. Více o mně na www.prasnacesta.cz