Hezké čtení..

Jen tak na okraj:

používat přirovnání v každé druhé větě mi přišlo trochu násilné, ale jinak pěkné.

A co to prosím děláš na té fotce s rukama? Já to před chvílí zkoušel a nemůžu přijít na činnost, ke které by tato pozice mohla sloužit...

Re: Jen tak na okraj:

hihi, to jsem si měla "přirozeným" způsobem prohrábnout vlasy. Ze sekvence několika fotek za vteřinu je tohle jediná, kde se tvářím normálně, ale ty ruce vypadají trochu divně, to je fakt :-) Za přirovnání se omlouvám, to je profesionální deformace

no jo

ale vy sama jste uznala, že jste nikam nespěchala - a co kdybyste spěchala? to byste byla taky tak ledově klidná? Nevím jaká byla situace v tom obchodě ale přiznám se, že občas si taky otevřu pusu - speicálně to se mnou cuká na poště - když je z pěti okýnek otevřené jedno, a vy slyšíte kolegyni té co je jediná za přepážkou, jak si cvrliká s přítelem po telefonu, nožku přes nožku, tak to ve mě vře - já jsem celkem nervák:-)

Re: no jo

Jj, to s vámi souhlasím, zažila jsem to zrovna včera. Byla jsem na jedné poliklinice a chtěla od sestřičky vytisknout žádanku na odběr krve. Přišla jsem k okýnku, ona se na mě podívala a odešla za údržbářem, který tam spravoval topení nebo co. S ním a druhou sestrou tam potom asi deset minut řešili, jaká je jim zima. Ujala se mě až další sestra, která přišla dovnitř. V takových situacích obvykle taky něco řeknu, ale slušně a spíš ironicky než útočně. V případě paní prodavačky ale nebylo proč jí něco říkat, ona nezdržovala záměrně.

.

No jo, no... lidi jsou holt hnusní a netolerantní... Ale to už jste zpátky z Ameriky? Moc jsem se těšil na další "americké" články

vy ste nečetla Murfyho?

je-li více front, vždy postupuje nejpomaleji ta, ve které stojíte. Když přestoupíte do jiné, zpomalí se zase ta

Re: vy ste nečetla Murfyho?

Přesně takhle to funguje

Na Moravě,

no nebylo Vám tam líp? Mě tedy ano, tak se tam taky vracím. :-)

ano, někdy je toho na člověka moc

a tahle slečna mohla být bystrá a čilá, ale třeba zrovna řešila nějakou osobní hrůzu a maska věčně se usmívajícího blba ji chránila před kontaktem, který by nevydržela. dělat tuhle práci není švanda, docela hezká u toho byla Holubová ve Skřítkovi, ne? s čekáním mám mimochodem velmi podobné zkušenosti jako vy. vlastně i jako slečna. abych někdy nezabila, jak toužím, raději se usmívám. a v touze věci popostrčit roztržitím.

No, nedá mi to..

Víte slečno, ještě horší než ti uřvaní křupani, kteří svým chováním alespoň jasně dají vědět co jsou zač, tak ještě horší jsou ti rádoby lepší, co se tiše za ostatní stydí a pak to na potkání vyprávějí s pocitem o svém velikém charakteru. Normální člověk se té holky zastane, bez aplausu, bez pocitu o vlastním hrdinství.

Re: No, nedá mi to..

Víte, já myslím, že už jen tím, že nekřičíte, dáte jasně najevo, co jste zač. Ukázat nadávkami svůj charakter - to je nějaký argument? Já zde nevyprávím o svém charakteru, myslím, že jsem se v první půlce textu docela shodila a nesnažím se tady ukazovat své ryzí vlastnosti. Ta druhá půlka už byla vážnější a měla spíš sloužit k zamyšlení, jak je člověk v davu najednou odvážný.

A co se týče zastání se prodavačky: zastala bych se někoho, komu se děje evidentní příkoří a nespravedlnost, na kterou sám nestačí. Ale volá-li na ni nějaký primitiv "jste pomalá, vy huso" (a ona opravdu pomalá byla, což ale není důležité), jakým způsobem se jí zastanu tak, aby jí to pomohlo? Půjdu tomu pánovi nafackovat, aby se choval slušně? Vy myslíte, že ta slečna by to ocenila? Zažila jsem takovou situaci, když jsem sama byla na brigádě za kasou, a v takovou chvíli člověk nejvíc ocení, když si ho nikdo nevšímá.

Velmi zajímavý a poutavý článek

Vážená autorko, Váš článek se mi moc líbil, tyhle "články ze života" mám velmi rád obecně. A popisovanou situaci jakbysmet. Ve frontě se chovám vždy jako vy. Nekřičím, nikoho nepeskuju, nestěžuji si nahlas... vždycky slušně pozdravím a poděkuji pokladní/mu. A velmi mě potěší, když to tomu člověku za kasou, pojlecnému tokem otrávených ksichtů, udělá radost. Zejména jedná-li se o mladou slečnu. A tak vlastně přistupuji ke všem, je zajímavé pozorovat, když zprvu nerudný, zlý a naštvaný člověk, na mě spustí slovní filipiky a v zápětí, při mé velmi slušné milé odpovědi sám roztaje jak nanuk na grilu. Najednou zjistíte, že všechno lze vyřidít slušně a s klidnou hlavou. Díky za pěkný článek, karma je Vaše.

Re: Velmi zajímavý a poutavý článek

Děkuji, máte úplnou pravdu. Na otráveného člověka je dobrá nálada nejlepší taktika.

Clanek vazne k zamysleni...

Ukazuje to na urcitou dusevni omezenost typickeho Cechacka Zajimave, ze neco podobneho se mi prihodilo v zahranici asi 3x, ale ani jednou nereagovali zakaznici tak krupanskym zpusobem, jak popisuje autorka...